Tvoje hvězda zas je tam, kde před lety,

kdy jsme byli mladí, blázni, poeti,

svět, přetékal očekáváním.


V řekách tekla voda více průzračná,
slunce měly i nejtemnější mračna,
vesmír, byl v nás a my v něm stáli.



Dál tu hvězdu znám, k ní promlouvám

a ty mi přes ní odpovídáš.

Vím, tvý vědomí se nezmění a nezničí jej smrt,

ani jiná lidská síla.


Potom přešly roky, dny a měsíce,
barvy vybledly a čas nás měníce,
hnal a svět prošel zapomínáním.

Na to, kde je vlastně pramen života,
a kde svítí hvězda, která mihotá,
prý už dávno, dávno pro nás není.

Dál tu hvězdu znám, k ní promlouvám a
…...........................síla.

Jako ve snách člověk dál se potácí,
zdrogován lží , která smysl poztrácí
tím, že dřív či později končí.

Divadelní hra v níž smysl uniká,
každý probudí se jednou do ticha
pak, kulisy a masky uklidíme.

Dál tu hvězdu znám.................síla.